Náhradní termín:
Úterý 11. ledna 2022 v 19.00 hodin.

SNÍMEK 51
Anna Ziegler

SPOLEK KAŠPAR, DIVADLO V CELETNÉ (PRAHA)

„Portrét britské vědkyně Rosalindy Franklinové a její často přehlížené role při objevu dvojité struktury šroubovice DNA.“

Režie: Filip Nuckolls
Překlad: Jitka Sloupová
Dramaturgie: Lenka Bočková
Odborná spolupráce: Zdeněk Zadražil
Výprava: Petra Krčmářová
Light design: Ondřej Růžička
Hudba: Daniel Fikejz

Hrají: Eva Elsnerová, Lukáš Jůza, Jan Zadražil, Daniel Pivoda Ondráček, Miloslav Tichý, Marek Němec

Portrét britské vědkyně Rosalindy Franklinové a její často přehlížené role při objevu dvojité struktury šroubovice DNA.

V době kdy Crick, Watson a Wilkins obdrželi Nobelovu cenu za výzkum na toto téma, byla skutečná objevitelka již mrtvá, zemřela ve 37 letech na rakovinu vaječníků, která byla důsledkem častého ozařování.

Příběh zkoumá jak se chytré, tvrdohlavé a odvážné ženě pracuje na poli, kterému dominují muži. Historie, romantika i věda jsou zde v rovnováze.

Premiéra 12. března 2018
Délka představení 1 hodina 45 minut bez přestávky

Z recenzí…

„…Tématem hry je jeden z nejvýznamnějších objevů 20. století na poli biochemie či genetiky a jeho údajné zcizení. Brit Francis Crick a Američan James Watson oznámili objev dvoušroubovicovité struktury DNA 25. dubna 1953 a v roce 1962 za něj dostali Nobelovu cenu, ještě s kolegou Mauricem Wilkinsem. Pro dramatičku představuje zápletku genderový konflikt – skutečnost, že podíl Rosalind Franklin, britské Židovky, biofyzičky a bioložky, jež na projektu významně spolupracovala, je historicky podceňována. Na první pohled typické téma do dnešní korektní doby.

Machismus ve vědě? Nedostatečné ocenění přínosu ženy, která vědě obětovala všechno a nakonec i svůj život? (Rosalind Franklin zemřela na nádor vaječníků, patrně vyvolaný nadměrným ozařováním rtg paprsky.) Ku cti autorky budiž připsáno, že v tomto bodě nijak zvlášť netlačí na feministickou pilu, spíše se drží v pozadí a zajímají ji více obecnější otázky, spojené s odhalováním tajemství života – samozřejmě na půdorysech konkrétních lidských osudů šesti vědců. Portréty pěti mužů a jedné ženy jsou napsány docela zručně, i když se autorka nevyvaruje občasných romantických stereotypů a vytváření šarží. Přesto, jsou-li jejich charaktery oživeny s takovou divadelní energií a nasazením, jak se to podařilo v inscenaci Filipa Nuckollse, dokáže jejich příběh, v němž se umně proplétají vědecké ambice, testosteronový drive mužů a upjatá odtažitost staré panny, zaujmout a udržet pozornost diváka i po téměř dvě hodiny dlouhého představení.

Sledujeme životní příběh ženy zcela oddané vědě, cílevědomé, sebevědomé, tvrdohlavé, až trochu povýšené – krátce ženy, jež musela budit příslušné reakce mužského světa už jen tím, jak dokázala v interpersonálních vztazích odfiltrovat příměs sexuality. Tak ji vidí autorka a z tohoto silového pole buduje své konflikty. Nejsou nijak vyostřené, Rosalindiny střety na pracovišti, jemuž dominují muži, probíhají výhradně v rovině konverzace – a Ziegler si pomáhá, aby bylo o čem hrát, i jistou ahistoričností (je těžko představitelné, že by v poválečné Anglii, v tak liberálním akademickém prostředí Cambridge, mohl být ženám zakázán vstup do jídelny).

Režisérovi se pozoruhodně daří překonávat zmíněnou schematičnost textu a rozehrát vcelku komorními prostředky příběh, jenž přes řadu banálních míst nepostrádá dramatický tah, až do náznaku jakési závěrečné katarze. Nejsou tu téměř vůbec hluchá místa, jistě i díky přirozeně mluvnému, současnému překladu Jitky Sloupové a velmi dobrým výkonům dynamické mužské pětice (Lukáš Jůza, Daniel Ondráček, Matouš Ruml, Jan Zadražil a Marek Němec). Těžko někoho zvláště vyzdvihnout, ale ocenit je třeba především interakci zdařile odlišených typů vědecké řevnivosti mužského světa, tohoto kolektivního protihráče Rosalindy Franklin. Tu ztělesnila střídmými, ale adekvátními prostředky Eva Elsnerová jako v zásadě curieovský portrét, který v závěru dokázala pozoruhodným způsobem zjemnit a rozkrýt v lyrickém detailu.

Faktograficky se hra svou ústřední tezí o „ukradené Nobelovce“ pohybuje na trochu tenkém ledě (uznání vědeckého světa se rodilo postupně během padesátých let a ve chvíli, kdy bylo rozhodnuto o nominaci, byla Franklin již dávno po smrti – a přestože takové návrhy padly, Nobelova cena se in memoriam neuděluje). Také v ní nejsou myšlenkové hloubky jako v Kodani Michaela Frayna (Kašpar, 2001), ale přesto Snímek 51 má co nabídnout – úvahou o průsečících, které mohly odvést život Rosalind Franklin úplně jiným směrem či smířlivě metaforickým závěrem, kdy věda přechází v poezii.“                                                                                                                                                                                                                                 IVAN ŽÁČEK,  DIVADELNÍ NOVINY

Vstupné: I. sektor 360 Kč, II. sektor 330 Kč

Co jsou cookies?

Textové soubory, které internetové stránky ukládají na váš počítač nebo mobilní zařízení v okamžiku, kdy tyto stránky začnete využívat. Stránky si tak na určitou dobu zapamatují úkony, které jste na nich provedli, a preferencí (např. přihlašovací údaje, jazyka, velikost písma a jiné zobrazovací preferencí), takže tyto údaje pak nemusíte zadávat znovu a přeskakovat z jedné stránky na druhou.

Dalším používáním těchto stránek vyjadřujete souhlas s ukládáním souborů cookies. Více informací Méně informací