|
Se zajímavý příběhem, napsaným v žánru fantasy přišel velmi mladý začínající autor Adam Šuslík. Jeho povídky o boji dobra se zlem jsou psány rukopisně, jsou doprovázeny vlastnoručními kresbami a nemají ještě svůj název. Nazvali jsme je Rytířskými příběhy. Budou se asi neustále vyvíjet a růst, stejně jako Adam – žák 5. třídy ze ZŠ Alšova. Poznámka: vše, co je kurzívou, bylo redakčně doplněno. Rytířský příběh Byli to Čtyři rytíři. Zelený – RYKO, fialový – RAJKU, modrý – RATEX a červený – SANTES. Bojovali proti jednomu rytíři, vlastně to nebyl jenom rytíř – byl to rytíř – kouzelník, který používal zrcadlo, které mu ukazovalo to, co chtěl vidět. Ovšem – to bylo zakázáno, ale nad tím jen mávl rukou: “Zákony a zákazy jsou mi ukradené“! Vedoucím čtyř rytířů byl Rajku. Každý z těch čtyř měl nějakou supervlastnost. Ryko uměl číst myšlenky. Rajku uměl předpovídat dopředu. Ratex uměl zacházet se dvěma meči najednou. Santes moc nemluvil, ale zato byl roven černokněžníkovi Vladenovi. Vladen žil ve velkém zámku a vytvořil si vlastní Černé vojsko. Dal mu papír, na kterém byly hlavy 4 bojovníků, které měli zničit. Čtyři bojovníci se zatím putováním přes obrovskou poušť blížili k Vladenovu hradu, kde očekávali útok Vladenova vojska, vyzbrojeného meči, které vystřelovaly z rukojeti blesky. Rytíři vešli do hradu, kde na ně neočekávaně zaútočily ze všech stran šípy. Ty najednou ale přestaly útočit a najednou se objevili Černí Vladenovi vojáci se supermeči. Blesky létaly po místnosti. Jeden z blesků zasáhl Ryka do břicha a 10 Černých bojovníků najednou zmizelo. Šlo říct Vladenovi, že zasáhli jednoho ze Čtyř. Vladen zjistil pohledem do Zakázaného zrcadla, že zasažený bojovník je Zelený – Ryko a radostně se smál, protože doufal, že se jeho protivníci brzy vzdají. Ale přepočítal se. „Běžte dokončit misi!“ řekl Ryko. “Nechte mě tu a běžte! Santesi?“ „Ano“ ozval se Santes.“Zůstaneš tady s Rykem?“ „Ano, ale vy už běžte!“ „Půjdeme tudy“ zavelel Ratex. Vešli do komnaty, kde byla tma. Rajku zatím rychle utíkal za Dantesem a vyměnil se s ním. Vladen opět zaútočil svým mečem, ale Ratex rychle nastavil svůj štít a blesk se odrazil zpět na Vladena! Oba bojovníci nárazem upadli, Vladen byla ale více oslabený, přemožený a byl dán do vězení. Santes vzal na ramena Ratexe a Rajku vzal Ryka. Odešli ke svému panovníkovi a až se Ryko uzdravil, všichni Čtyři dostali medaili – VELKÉ OCENĚNÍ KRÁLE RYTYMSANA.
Rytířský příběh II. Po dvou měsících Vladen utekl z vězení. Byl hledán a i jeho hrad byl pětkrát prohledán. Ale po Vladenovi ani stopy. „Pamatuješ se,jak říkal,že má v hradu temnou komnatu?“ řekl Ryko. „Jo, ale kde by to mohlo být, vždyť jsme jeho hrad tolikrát prohledali“ odpověděl Rajku. „Buď to bude ve sklepě nebo na půdě“řekl Santes.“Jo, jak řekl, že sklep je nejtajnější místnost, že by tam s radostí i žil! Ano,Ratexi, tak na co čekáme? Vpřed!“ zavelel Santes. Dorazili k hradu a ptali se jeden druhého, co by bylo nejlépe podniknout. Poradili se, opatrně vnikli do hradu a vešli do sklepa. Byla tam tma. Ratex zapálil svíčku. Místnost byla ozářena jemným světlem. Zkoušeli ťukat na zeď, ale nic. „Tak……..hmmmm……strhněte ze zdi obrazy!“ „To nebude hned, je jich tady nejmíň padesát a toho prachu!“ řekl Ryko. „Hele“ řekl Santes „tady je nějaká díra!“ Vešli stěží dovnitř. Docela velká místnost, ale špatně ukrytá… Byl tam i stůl, ale co je nejvíce překvapilo bylo, že na skříni měl Vladen svoje staré brnění. Najednou někdo zaťukal na Rykovo rameno. „Nech toho,Ratexi!“ „Co? Já ti nic nedělám, já se dívám na Vladenovy deníky!“ „Tak kdo?“ podíval se Ryko dozadu a tam byl Vladen v úplně novém brnění! „Mysleli jste si, že se nechám jen tak chytit? A že je můj meč jen málo silný? Tak to jste si mysleli špatně!“ Začali se mečovat. Zkoušeli se ale i domluvit spolu mezi sebou, ale Vladen všechny dohody vzápětí porušil a zaútočil na Čtyři. Ratex vzal rychle ze stolu supermeč a zmáčkl jej. Blesk trefil Vladena do hrudi. Vladen se nemohl pohnout. Ryko přiložil k Vladenovi svoji zbraň – elektrickou tyčku a zcela jej zneškodnil. Vladena uvěznili na ostrov, který obléhal Rámský oceán. A tam Vladen zemřel.
|