Markéta Mikundová nám poslala další své básničky, tak jsme se rozhodli, že se s vámi o ně podělíme:

Nejsi sám

Myslíš, že máš smutku plno?

Že máš slzí jako Brno?

Žádný důvod k radosti,

pořád samé starosti?
 

Není to pravda, je to jen klam,

na světě přece nejsi sám.

Kolem jsou lidé, co mají Tě rádi –

rodiče, milenci, kamarádi,

kteří Tě nikdy smutnit nenechají,

kteří vždy otevřenou náruč mají,

kteří Tě nikdy nezradí,

kteří Ti vždycky poradí.
 

No tak se usměj – víc Ti to sluší,

pro všechny otevři tu svoji duši.

Život máš jeden, a to dost krátký,

čas nikdy nemůžeš vrátit zpátky,

tak ho žij naplno, nemusíš se bát,

vždy tu je někdo, kdo Tě má rád.

Láska

Láska je barevná duha,

co na nebe najednou vyjde.

Láska je šedivá mlha,

která k nám občas přijde.

Láska je slunce žhavé,

co rozzáří deštivý den.

Láska je ptáče popelavé,

co vylítlo z hnízdečka ven.

Smutná láska

Večer si lehá tiše do polí,

slunce pomalu zapadá,

mě u srdce cosi zabolí,

to naše láska, která uvadá.
 

Měsíc dnes na nebi je sám

a vítr pofukuje lehce,

on o mě slyšet nechce,

já oči jen pro něj mám.
 

Noční ptáci se probouzí,

trošičku pršet začíná

a naše láska usíná.
 

Usíná věčným spánkem však.

Nyní už velmi tvrdě spí,

rozešli jsme se, je to tak.

Malé překvapení je básnička, kterou napsala Markéta francouzsky a dala nám i český překlad...
Není to krásné? Posuďte sami.

L´hiver

Aujourd ´hui, il fait beau temps,

mais il y a du vent.

Les champs sont beige,

parce quil neige.

A cette saison

tu es a la maison,

mais nous allons

faire un bonhomme.

Et puis soir,

l e ciel est noir,

il ne fait pas ni beau

e til ne fait pas ni chaud.

J ´attends

au printemps.

A takhle zní básnička v českém překladu:

Zima

Dnes je pěkné počasí,

ale fouká vítr.

Pole jsou bílá,

protože sněží.

V tomto ročním období

ty jsi doma,

ale my

jdeme stavět sněhuláka.

A potom večer,

obloha je černá.

Není ani pěkně,

ani teplo.

Já čekám

na jaro.