Monika Frýdecká nám poslala některé ze svých starších básniček, předkládáme je i vám:


 

Zimní naděje

Za oknem sněží tiše a hebce

kapání kohoutku měří můj čas

Těším svou duši ať unese snáz

své prozření stejné jak prozření slepce

Minulost studí jak hory sněhu

léto je daleko Umřelo v nás

Chci jako ty najít sluneční jas

který mi přinese lásku a něhu

 

Touha

Chci zase cítit

     laskavé bodnutí

          Amorova šípu

a zastavit to tiché

     vytrácení

          lásko

Je tisíce let zapomnění

     mezi námi

a ďáblové

     i andělé v nás

          nezkrocení

 

Nemocná dcera

Oči jak rybky

     pod hladinou

          víček

Dech co nerozfouká

     malý větrníček

V tvé tváři a dlaních

     je klid který děsí

Kde touláš se holčičko

     bojím se

          kde jsi?

 

Tikavá

Pokojem kopyty klape

     kůň času

za sebou táhne

     vůz plný vzpomínek

          snů

na dávno zlomenou

     ztracenou krásu

          bývalých lásek

jak pavoučí síť

     z letních dnů